NĚKOLIK RAD CO A JAK DĚLAT

Před výstřelem

Okamžik, který bezprostředně předchází výstřelu na zvěř, bývá pro mnoho myslivců kritický. Dostavuje se u nich totiž stav, který označujeme jako lovecká horečka, neboli „jelenčice“. Její průběh je individuální, nicméně mezi společné rysy patří zrychlený tep a dýchání, případně třas těla. Nic z toho nepřispívá ke klidnému zamíření a jistému spuštění rány. V každém případě bychom ale ani v okamžiku tohoto vypětí neměli zapomenout na základní zásady:

• Zapamatujte si co nejlépe místo, kde zvěř v době výstřelu stála.
• Střílejte pouze na kus, který má hlavu nahoře. Po výstřelu tak nedojde k uzavření rány.
• Nestřílejte na zvěř „ na špic“ ze předu a nebo ze zadu.
• Žádné „kuchyňské rány“ za slecho a nebo na krk!
• Netáhněme před výstřelem záměrným křížem puškohledu po běhu směrem nahoru na plec a při tomto pohybu se zbraní nestřílejte - je totiž velká pravděpodobnost, že přestřelíte běh.
• Buďte vždy připraveni opakovat ránu.

Po ráně

• Sledujte přes puškohled zvěř, která po ráně zalehla a je-li to potřeba, vystřelte ve správný čas znovu.
• Pokud se zvěř po ráně zvedne na běhy, jedná se buď o ránu na běh, obrnou ránu a nebo ránu na trn. Vždy pak následuje obtížná dohledávka s nejistým výsledkem.
• Další rána na postřelený kus má za účel zvěř zastavit, zpomalit a nebo alespoň znovu zranit. To, jak zvěř stojí, není rozhodující. Je celkem jedno, kam zvěř zasáhnete. Když zvěř po ráně odbíhá, nedoufejte, že se zastaví a nebo že musí každým okamžikem padnout - jednejte!
• Uvědomte a zopakujte si celou situaci ještě jednou:
  
  Kde zvěř stála?
  Slyšeli jste náraz kule?
  Kudy zvěř unikala?
  Chování zvěře po ráně?


• Zachovejte klid a nechoďte rovnou po ráně na nástřel. Jak dlouho máte čekat, to závisí na místě, kde se nacházíte a na předpokládaném zranění zvěře.
• Před odchodem ze stanoviště si toto místo označte pro případnou další potřebu.

Na nástřelu

Prvotním vyšetřením nástřelu můžeme mnohé zachránit, ale také mnohé pokazit a pro nejbližší hodiny výrazně zkomplikovat.

• Kdo je pozorný, zkušený a má dostatečnou praxi, čte z nástřelu jako z knihy.
• Jděte na nástřel pokud možno sám, pomalu a tiše, postřelený kus může stát nedaleko.
• Nechoďte na nástřel přes stopu unikající zvěře. Můžete neúmyslně zničit znaky na stopě a na nástřelu.
• Když něco na první pohled najdete, uschovejte to, aby to neodnesla sojka, myš a nebo liška. Nalezená kost, srst, případně běl, nebo svalovina, může pomoci při posouzení, kam dopadla kule.
• Přenechejte hlavní prohlídku nástřelu vůdci barváře. On ví, co a kde ještě hledat.
• Pokud na nástřelu nic nenajdete, přenechejte jej vůdci barváře. Usnadníte mu práci a nemusí zbytečně hledat v širokém okolí.
• Označte směr úniku zvěře a ukažte vše vůdci barváře.
• Po stopě jděte jen tehdy, jste-li přesvědčení, že najdete kus zhaslý (plicní barva).
• Nikdy nechoďte přímo po barvě, jděte vždy mimo pobarvenou stopu. Roznesete tím pach barvy na podrážkách bot po širokém okolí a zbytečně tím ztížíte psovi práci.
• Zřetelně označte nástřel a směr úniku zvěře. Často totiž střelec spoléhá na to, že nástřel najde bez označení i napodruhé, ale s ohledem třeba na mlhu, tmu, déšť, sníh, či jiné změny podmínek, bývá mnohdy velmi obtížné až nemožné nástřel znovu najít.
• Nenasazujte nikdy na stopu nezkušeného psa, neboť tím značně ztížíte zkušenému barváři následnou dohledávku.

Specifika společného lovu

Střelba na zvěř během společného lovu je značně odlišná, stejně jako její chování a značení. Specifické podmínky se tím vytvářejí také pro psovoda a jeho psa. Zvěř je v okamžiku výstřelu v pohybu, nadopovaná stresovými hormony, připravená na stoprocentní únikové reakce. Šance na rychlé zhasnutí tím klesá. Chceme-li se dočkat zaslouženého úlovku, pak:

• Zorientujte se v okolí vašeho stanoviště.
• Stanovte si hranici, po kterou jste schopni dobře střílet a spolehlivě zasáhnout běžící zvěř.
• Střílejte pouze na jeden kus z tlupy, a to tak dlouho, pokud neleží.
• Přestaňte na zvěř střílet v okamžiku, kdy máte dva postřelené kusy a není jasné, zda jsou zhaslé (zvěř nevidíte).
• Zvěř většinou jde rychle a objeví se neočekávaně. Přesto si co nejlépe zapamatujte nástřel a směr úniku postřelené zvěře.
• Informujte co nejdříve svého závodčího o postřelené zvěři a sdělte mu všechny nezbytné informace, které by měl vůdce barváře znát. Je povinností každého střelce ohlásit postřelení zvěře a viditelně označit místo nástřelu.
• Netahejte pokud možno žádné střelené kusy přes stopu postřelené zvěře.
• Při vyvrhování zvěře prohlédněte kus a všechna střelná zranění, která nejsou způsobena vámi, nahlaste neprodleně závodčímu.
• Sdělte závodčímu všechna důležitá pozorování (například jiným lovce postřelená zvěř).