ZNAČENÍ ZVĚŘE PO ZÁSAHU

Tento postřel patří k nejčastějším a je důsledkem špatně umístěné rány na komoru.

Zasažená jelení zvěř značí škubnutím a často při zásahu trávníku se více či méně nahrbí a pomalu zatahuje do krytu, kde velmi brzy zaléhá. Ovšem v případě jakéhokoliv vyrušení se opětovně zvedá a odchází poměrně daleko. V případě zasažení zvěře do střev, kus po zásahu velmi často vyhodí zádními běhy a to tím silněji a výše, čím níže a více vzadu byla zasažena.
U černé zvěře je značení skoro nevýrazné a toto smrtelné zranění bývá mnohdy považováno za ránu chybenou. Barva se totiž objevuje až po několika desítkách metrů a tak myslivec často opouští místo nástřelu s tím, že nejspíš chybil.

Nástřel: Nalézáme středně dlouhou, v případě nízkého zásahu na měkko, světlou stříž, která se nachází v oblasti břicha. V případě vyššího zásahu stříž tmavší až šedou.
Barva bývá vodnatá, spíše světlá, často s obsahem trávníku. Množství barvy na nástřelu se odvíjí od toho, jestli střela prošla z bou stran a nebo zůstala v dutině břišní. Záleží také na síle zabělení kusu, zvlášť u zvěře černé. Při zásahu do střev je barva sice světlá, ale je znečištěna obsahem střev. Často ji nalézáme ve stopě. Zůstávají také otěry na křovinách, slabých kmíncích stromů atd.

Dosled: Ve většině případů rána na měkko, či do střev, znamená, že dojde ke znečištění dutiny břišní a následně pak k sepsi. Proto je nutné dosled o pár hodin, minimálně o čtyři hodiny, pozdržet. V zimních měsících, kdy je sníh a mráz, ještě déle, protože zvěř je schopna si horečku na sněhu chladit a její nástup tak protáhnout. Ochuravění (sepse) velmi usnadňuje psovi dosled jak při štvaní, tak i stavění.